Proč je dobré vidění tak důležité

Lidské smysly jsou spojením s naším okolím. Lidský mozek kombinuje gejzíry neuronů vidění, slyšení, chuťového a dotykového vnímání do smysluplného celku. Avšak na naše smysly nemyslíme do té doby, než některý orgán přestane plnit svou funkci.

Člověk má pět smyslů: oči aby viděl, jazyk aby měl chuť, nos aby měl čich, uši aby slyšel a kůži aby mohl vnímat dotyky. Daleko nejdůležitějším smyslovým orgánem jsou naše oči. Více než 80 procent vjemů vnímáme díky našemu vidění. A, jestliže jiné smysly jako chuť nebo čich přestanou fungovat, jsou to oči, které nás nejlépe chrání před nebezpečím.

Viry způsobující rýmu nás napadají průměrně třikrát nebo čtyřikrát v roce. Když lidé dostanou rýmu, cítí se hodně unavení a jejich čichové a chuťové smysly bývají otupělé. V důsledku toho pak nemůžeme ucítit kazící se potraviny. Čich je geneticky předurčený program. Býval základním předpokladem pro přežití, protože jediným způsobem rozlišování toho, co je jedlé nebo není jedlé, byl právě čich. Jestliže čichový smysl přestane fungovat, oči ho musí nahradit, a to jak při hledání plísní a dalších náznaků kažení, tak i při čtení malých nápisů s údaji o trvanlivosti potravin.

Může to na první pohled vypadat divně, avšak kromě chuťového smyslu také oči hrají důležitou úlohu v tom, zda něco chutná dobře nebo nikoli. Na rozdíl od ostatních smyslů je chuťový smysl velmi omezený: zatímco naše oči mohou rozlišovat tisíce barev, jsme schopni rozlišovat pouze pět chutí: sladkou, kyselou, slanou, hořkou a umami, což se zhruba překládá jako masitá chuť, přírodní zvýrazňovač chuti, který se nachází obzvláště v rajských jablkách, sýru a mase. Jak už bylo zmíněno, chuťový smysl nespoléhá pouze na jazyk, ale také na oči. Například žluté, oranžové a hlavně červené potraviny jsou považovány za sladší než potraviny mající jiné barvy. V minulosti se dokonce nechali ošálit i profesionální znalci vín. Když jim francouzští výzkumníci podali bílé víno obarvené červeným potravinářským barvivem, devět z deseti profesionálních znalců nebylo schopno rozeznat takové víno od obyčejného červeného vína.

Zrak hraje rozhodující roli v prožívání kouzla prvního dojmu. Gesta, výrazy tváře a řeč těla vytvářejí velkou část celkového dojmu. Ve zlomcích sekundy se lidé rozhodují, zda našli někoho atraktivního či nikoli. Je to zrak co nám dává první informace, než se zapojí i další smysly a je tak čas lépe poznat jeden druhého.

Miliony lidí na celém světě čelí problémům se sluchem. Jen velmi málo z nich používá technické možnosti, které v současné době existují, aby si sluch zlepšili. Pro tyto lidi se pouhý rozhovor ve velké skupině může stát změtí slov a hudba jen směsí šumů. Existuje tak mnoho nebezpečí, kterým musí tito lidé čelit, protože už vůbec neslyší zahoukání automobilního klaksonu, policejní sirénu nebo pískot čajové konvice. V takovém případě to jsou oči, které musí převzít pozornost – v dopravě, domácnosti i ve volném čase.

Slepí lidé kompenzují svůj hendikep pomocí jiných smyslů. Například na základě intenzivního tréninku mohou používat sluch k orientaci v prostoru nebo čich k rozeznávání lidí a míst.

Lidé, kteří v minulosti viděli a kteří ztratili zrak v důsledku nemoci nebo úrazu, si mohou pamatovat barvy po celý zbytek jejich života. Lidé, kteří jsou slepí od narození, nemají náležitou představu o barvách, avšak mohou nadále rozumět významu světla a tmy, jasu a šedi.