Zánět spojivek, ječné zrno, zánět očních víček atd.

Mezi příznaky zánětu spojivek patří zarudlé oči, pálení očí, svědění, nateklé spojivky, pocit tlaku v očích, přecitlivělost na světlo a/nebo oční víčka slepená sekrecí.

Zánět spojivek způsobují bakterie (chlamydie, haemophilus influenzae, pneumokok, gonokok, stafylokok), viry (herpes, adenovirus, spalničky, zarděnky a plané neštovice), paraziti (larvy mušek, červi), alergie (rinokonjunktivitida, senná rýma) a externí stimuly. Mezi neinfekční příčiny patří leptavé látky, zranění, cizí tělesa v očích, kouř, UV světlo, prach nebo průvan. Zánět spojivek může způsobit také onemocnění zasahující slzné kanálky. Zánět spojivek patří mezi nejčastější oční infekce vůbec.

Léčba se liší podle příčiny zánětu spojivek. Rozlišuje se bakteriální, virový a alergický zánět spojivek. Dokud infekce neodezní, nedoporučuje se nosit kontaktní čočky.

Bakteriální zánět spojivek:
Méně závažné případy bakteriálních zánětů spojivek obvykle nevyžadují léčbu a odezní samy. Proces hojení je možné urychlit antibiotickými očními kapkami nebo gely na předpis. Vážné případy zánětu spojivek jsou léčeny antibiotiky.

Virový zánět spojivek:
Virový zánět spojivek obvykle nelze bez správného léku vyléčit. Příznaky je možné zmírnit studenými obklady a umělými slzami. Pokud je infekce způsobena herpesem, je možné předepsat aciklovir.

Alergický zánět spojivek:
V případě alergického zánětu spojivek je nejprve nutné určit alergen. Teprve potom je možné zahájit léčbu pomocí tzv. stabilizátorů mastocytů a antihistaminik, které imunitnímu systému pacienta pomáhají bojovat s alergeny. Pro zmírnění příznaků je možné předepsat dekongestivní oční kapky s obsahem kortizonu či umělé slzy. Pomoci mohou také studené obklady.

Virovému a bakteriálnímu zánětu spojivek prakticky nelze nijak předcházet. Jestliže je zánět spojivek aktivován externími podněty (kouř, vítr, UV záření), nejlepší radou je vyhýbat se jim. Snažte se nosit sportovní brýle chránící zrak nebo sluneční brýle.

Lidé s ječným zrnem si stěžují na bolest a tlak v postižené oblasti. Ječné zrno může postihnout horní i spodní víčka bez ohledu na to, která žláza byla infikována. Rozlišujeme mezi vnitřním a vnějším ječným zrnem: vnitřní ječné zrno (Hordeolum internum) se nachází na vnitřní straně víčka. I když je často neviditelné, způsobuje zarudnutí a otok očního víčka. Vnější ječné zrno (Hordeolum externum) lze naopak jasně vidět.

Ječné zrno je zánět provázený hnisáním žláz očního víčka. Způsobuje jej bakteriální infekce (obvykle stafylokok a ve vzácnějších případech streptokok typu A). Ohraničený hnisavý zánět (absces) má tvar malého zrníčka, proto tedy ječné zrno a v latině hordeum, což v překladu znamená „ječmen“. Tohle infekční onemocnění může mít celou řadu příčin, např. nedostatečnou hygienu. Ječné zrno mohou přivodit také různé rizikové faktory. Například cukrovka nebo oslabený imunitní systém. V obou případech žlázy očního víčka nefungují, jak by měly, a umožňují tak rychlejší množení bakterií.

Pacienti by si měli zapamatovat, že se ječné zrno nemají snažit vymáčknout. Díky hnisu by se totiž infekce rozšířila. Ječné zrno se obvykle ztratí samo a nevyžaduje žádnou zvláštní léčbu. Procesu hojení může pomoci ozáření tepelnou lampou, antiseptické oční gely a antibiotické oční kapky. Pokud se ječné zrno po několika dnech nezmenší, budete muset navštívit očního lékaře.

Ječné zrno je infekce bakteriálního původu. Riziko infekce tedy může snížit dobrá hygiena a péče o oči. Jinými slovy si pravidelně myjte ruce, zejména než se budete dotýkat očí. Dalším rizikovým faktorem je oslabená imunita. Obecně lze ječnému zrnu předcházet zdravým životním stylem, např. vyváženou stravou a pravidelným cvičením.

Infekci očních víček obvykle poznáme podle zarudlých, na povrchu ztvrdlých, svědivých a/nebo pálících očních víček. Mezi možné příznaky blefaritidy dále patří pocit, že v oku máte cizí těleso, lesknoucí se okraje očních víček, šupinky u kořínků řas a vypadávající nebo slepené řasy.

Infekce očních víček způsobuje zablokování mazových žláz uvnitř očních víček. To může způsobit podráždění, infekce nebo přebytečná produkce maziva. Výše zmíněné mazové žlázy nacházející se pod řasami vypouští mazivo, které je při každém mrknutí rozprostřeno po očích a očním víčkům umožňuje bezproblémové klouzání přes oko. Pokud je tohoto maziva vytvářeno příliš, dojde k slepení těchto žláz. Oční lékaři to nazývají neinfekční zánět očních víček, resp. seborea. Infekci očních víček obvykle způsobuje několik faktorů. Proces, při kterém se vyskytne infekce očních víček a seborea zároveň s infekcí stafylokokem a suchýma očima (Sicca syndrom), lékaři nazývají „syndrom trojitého S“. Blefaritidu může vyvolat také prach, kouř a průvan.

Infekce je diagnostikována vyšetřením vnitřní strany očního víčka, rohovky nebo provedením stěru z okraje očního víčka. Oční lékař pak běžně předepíše antibiotický gel nebo tablety. Pokud dojde k poškození slzného filmu, doporučuje se předpis slzné náhražky (např. očních kapek). Proces hojení mohou pacienti urychlit kvalitnější péči při čištění svých očních víček. Oči denně obkládejte teplými, vlhkými obklady po dobu 10 minut, které pomohou rozpustit sekret tvořící se ve žlázách. Poté použijte vatovou tyčinku, kterou ve směru k řasám setřete zkapalněnou hmotu.

Infekci očních víček můžete udržet v šachu vyvarováním se externím podnětům, které ji způsobují. Mezi tyto podněty patří prach a kouř a také další nečistoty přenášené vzduchem. Akutní blefartitidě je možné předejít také vyhýbáním se průvanům. Trpíte-li chronickou infekcí očních víček, s příznaky můžete bojovat každodenním čištěním svých očních víček.

Příznaky zánětu rohovky se liší podle příčiny a místa původu. Vzhledem k tomu, že je často zanícená také spojivka (zánět spojivek), lidé se zánětem rohovky často trpí na zarudlé oči, nadměrné slzení, ze kterých je vylučována vodnatá nebo hnis připomínající látka. U normální rohovky se infekce běžně drží na povrchu rohovky. V případě povrchové infekce se jemně zamlží pouze vnější vrstva (epitel) rohovky. Pokud však dojde i k zanícení rohovkové vrstvy pod ní (stroma), např. v důsledku poranění, vede to k výraznému zamlžení v podobě bílé skvrny. Pokud se zanítí nejvnitřnější vrstva (endotel), rohovka může natéct. Keratitida často způsobuje intenzivní bolest a vážně oslabuje zrak.

Hlavní příčinou je bakteriální infekce, např. nesprávná péče o kontaktní čočky. Mezi typické bakterie se řadí pneumokok, stafylokok a streptokok. Riziko bakteriálního zánětu rohovky zvyšují onemocnění jako cukrovka nebo oslabený imunitní systém. Zánět mohou vyvolat také viry. Mezi nejběžnější viry patří adenovirus, herpes simplex a plané neštovice (varicella zoster). Velmi zřídka záněty rohovky způsobují také houby (candida albicans). Patogeny si cestu do očí často najdou prostřednictvím cizích těles nebo kontaminované vody, např. vody na koupališti nebo produktů určených na péči o kontaktní čočky.

Mezi neinfekční spouštěče se řadí mechanická dráždidla (zranění, kontaktní čočky, oční víčka a další cizí tělesa), závislost na alkoholu, příliš mnoho hodin práce u počítače a nekvalitní slzný film. Pokud slzné kanálky neprodukují dostatek slz nebo slzný film nedosahuje dostatečné kvality, může to způsobit chronicky suché oči a zdrsnění povrchu rohovky. Tento stav mohou dále zhoršit deformity očního víčka, které způsobí nesprávné rozprostření slzného filmu po povrchu oka.

Způsobů léčby je hned několik a odvíjí se od příčiny zánětu rohovky.

Bakteriální zánět
Bakteriální zánět rohovky lze účinně léčit antibiotickými očními kapkami. Kapky omezí šíření patogenu a poskytnou rychlou úlevu.

Virový zánět
Virové záněty se obvykle léčí očním krémem a tabletami. Mnoho očních lékařů volí aciklovir, který se používá k léčbě planých neštovic a oparů.

Chronicky suché oči
Pacientům jsou obvykle podávány speciální oční kapky, které stabilizují slzný film a oči udrží vlhké.

Mezi nejběžnější příčiny bakteriálního zánětu rohovky patří špatná hygiena při nasazování, vytahování nebo skladování kontaktních čoček. Nositelé kontaktních čoček tedy mohou bakteriální keratitidě předcházet náležitou péčí o své kontaktní čočky. Náležitá péče o kontaktní čočky zahrnuje:

• Nošení kontaktních čoček pouze po dobu doporučenou výrobcem
• Dodržování pokynů uvedených na čisticích roztocích
• Pravidelná výměna nádobky na kontaktní čočky
• Pečlivé umývání rukou mýdlem, než se kontaktních čoček dotknete
• Opětovné očištění kontaktních čoček, pokud byly v čisticím roztoku déle než týden
• Čisticí roztok nikdy nepoužívejte víckrát než jednou

Mezi příznaky zánětu duhovky patří zarudlé oči, nadměrné slzení, oslnění, zamlžené vidění a bolest při tlaku na oči. Pacienti si často stěžují, že vidí chmýří, šupinky nebo šmouhy.

Zánět duhovky je souhrnný název pro celou řadu onemocnění postihujících vnitřní oko a způsobujících zánět částí uvey. Příčin zánětu duhovky je tolik, že by bylo nemožné je tady všechny podrobně popsat. Oční lékaři rozlišují mezi předním (anteriorním), středním (intermediárním) a zadním (posteriorním) zánětem uvey.

Podle typu zánětu duhovky existuje široká škála možností léčby. Léčba zánětu duhovky se zaměřuje na zánět v oku, čímž dochází k omezení příznaků. Tady přichází na řadu oční kapky používané na rozšíření zornic (např. atropin, skopolamin a tropikamid) obsahující protizánětlivé látky. Jestliže zánět duhovky způsobila infekce, pomoci mohou antibiotika nebo antivirotika.

Zánětu duhovky momentálně nelze nijak předcházet.

Příznaky infekce jsou určovány na základě jejich příčiny. Vzhledem k tomu, že příčin oční infekce je tolik, neexistují žádné standardní příznaky. U mnoha očních infekcí nicméně pacienti trpí zanícením spojivek, pocitem pálení očí různé intenzity a vodnatým, slizkým či hnisavým výtokem z očí. Bakteriální infekce často způsobují zarudnutí očí, zatímco virové infekce zrůžovění očí.

Oční infekce způsobují viry, bakterie, paraziti nebo houby. Oční infekce mohou způsobovat také alergie. Nejběžnější oční infekce způsobují viry, které se obvykle projevují na vnitřní straně očního víčka nebo na povrchu oka. Vůbec nejčastěji oční infekce způsobuje histoplazmóza a herpes a dále také pohlavně přenosné choroby jako chlamydie a kapavka.

Infekce se léči podle toho, co jí způsobilo. Podle vážnosti je možné oční infekce léčit antibiotiky nebo očními kapkami. Tato možnost léčby je zvažována, pokud se příznaky do tří dnů nevytratí. Bakteriální a mnoho virových infekcí oka se obvykle ztratí bez nutnosti léčby. Pacientům trpícím akutními příznaky obvykle uleví ochlazování očí. Příznaky mohou omezit volně prodejné přípravky. Pokud pacient zažívá alergickou oční infekci, alergii je možné léčit antihistaminiky. Ta výrazně sníží alergické reakce, jako je svědění či kýchaní.

Oční infekce jsou obvykle způsobeny kontaktem špinavých rukou s očima. Nejefektivnější prevencí je v tomto případě správná hygiena. Pokud se setkáte s nakaženou osobou nebo potenciálně nakaženými předměty, pravidelně si myjte ruce a nedotýkejte se obličeje ani si neprotírejte oči.