Mrkání, slzení a mžitky před očima

Mrkáme, pláčeme a máme mžitky před očima, co je však příčinou takových reakcí? Proč mrkáme? Jakou úlohu hraje naše sítnice? Proč slzíme? Čím se liší slzy zármutku od slz bolesti? A věděli jste, že odborníci jsou schopni diagnostikovat nemoci jednoduše při pohledu do očí? LEPŠÍ VIDĚNÍ prozkoumalo, proč jsou naše oči tak výjimečné.

Sítnice plní různé klíčové funkce – a skrývá i odpověď na to, proč máme někdy mžitky před očima, když příliš rychle vstaneme či silně kýchneme.

Co se děje, když máme mžitky před očima – a proč? Nejčastější příčinou je náhlý pokles krevního tlaku. Náhlý pohyb, když např. rychle vstaneme nebo hodně kýchneme, vede k odkrvení hlavy a přesunu krve do zbytku těla. Než se vám krevní tlak stabilizuje, mozek a oči trpí nakrátko nedostatkem krve a kyslíku. To sítnici brání v normálním výkonu funkce – takže tuto informaci předá mozku opožděně. Právě proto vidíte záblesky či mžitky před očima. Pokud nedostatek kyslíku přetrvává, přejde vaše tělo do další fáze, kdy fotorecepční buňky v sítnici přestanou vysílat informace do mozku. V této fázi je vše černé. Obvykle dojde k rychlé obnově Vašeho vidění, neboť tyto symptomy vymizí, jakmile vám začne krev opět normálně proudit.

Naše oči jsou kromě sítnice tvořeny řadou dalších důležitých částí.

V souvislosti s průtokem krve iritující efekt „červených očí“, patrný na fotografiích, svědčí pouze o tom, jak dalece je naše sítnice obvykle prokrvena. Efekt červených očí způsobuje blesk fotoaparátu, který krev v sítnici ozáří, takže je pak viditelná. Dojde k tomu pokaždé, když světlo blesku, odražené od sítnice, dopadne zpět do objektivu.

Věděli jste, že...? Struktura krevních cév očí může očním specialistům pomoci zachytit při kontrole zraku první příznaky některých nemocí. Další informace...

Důležité: Vidíte-li často mžitky před očima či pociťujete-li jinou formu zhoršeného vidění, pro jistotu byste se měli nechat vyšetřit očním specialistou pro vyloučení něčeho závažného. V některých případech mohou být tyto symptomy způsobeny některou z nemocí či vedlejším účinkem léků.

Mrkání má velmi jednoduchou a praktickou funkci. Pro zabránění vysychání rohovky na přední straně očí produkují naše víčka na povrch očí slznou tekutinu, aby byl vlhký, kdykoli mrkneme – tento jev běžně absolvujeme 15 až 20krát za minutu.

Věděli jste, že...? Frekvence mrkání se liší od člověka k člověku. Zatímco novorozeně mrkne přibližně dvakrát za minutu, nervózní či napjatý člověk může mrknout i 50krát za minutu. To, jak často mrkáme, se mění i dle toho, zda si čteme nebo se díváme na televizi, kdy se mrkání sníží na přibližně sedmkrát za minutu.

Mimochodem: Věděli jste, že při mrkání náš mozek vizuální vjemy na zlomek sekundy zablokuje? To nám umožňuje vyhnout se jakýmkoli iritujícím zrakovým vjemům a nechat mozek na chvíli odpočinout!

Lidé pláčou ze strachu, ze zármutku, ze zlosti, z radosti, ze soucitu, ze zoufalství, z bolesti či jen proto, že nám do oka něco spadlo – zkrátka z nejrůznějších důvodů a nejen proto, že jsme smutní. Kde však hledat příčinu této funkce, již tělo vyvinulo? Vědci si nejsou zcela jisti.

V jednom se však shodují, že totiž ‘reflexní slzy’ – jež roníme, když nám něco spadne do oka – mají zcela jasně očistnou funkci. Úkolem slzné tekutiny je z oka iritující smítko co nejrychleji odstranit a jakmile se to podaří, slzy ustanou.

Situace je složitější u emočních slz, kdy pláčeme, když prožíváme emoce typu zármutku či radosti. Lidé jsou jediní tvorové, jež tuto formu pláče projevují. Vědci si dosud nejsou zcela jisti, co je účelem, existují však dvě hlavní teorie. Ta první zastává názor, že pláč je způsob obrany těla, kdy dochází k odbourávání stresu a vylučování škodlivin prostřednictvím slzné tekutiny. V této souvislosti psychologové hovoří o katarzním účinku (z řeckého „očištění“). Druhá teorie vnímá pláč jako formu komunikace a sociálního chování, již užíváme k jasnému vyjádření pocitů vůči svému okolí. Koneckonců jsme schopni emoce sdělit mnohem intenzivněji v případě, že jsou vyjádřeny nejen slovy, ale i slzami. Dáváme tak v podstatě najevo, že potřebujeme pomoc. To vzbuzuje soucit našeho okolí a zvyšuje naše šance na získání pomoci a podpory.

Věděli jste, že...? Slzy, způsobené emocemi, se od reflexních slz liší i co do chemického složení. Emoční slzy obsahují podstatně více bílkovin, manganu, vápníku a draslíku, ale i serotoninu – „hormonu štěstí“. Ženské slzy navíc často obsahují prolaktin - hormon, zodpovědný za produkci mléka. A je tu i další rozdíl mezi muži a ženami: ženy pláčou častěji než muži, až 64krát za rok, zatímco muži pláčou obvykle až 17krát ročně.

Slzná tekutina plní navíc i řadu jiných funkcí:

• zásobuje naše oči kyslíkem,
• zabraňuje vysychání našich očí a pro naše víčka funguje jako svůj druh 'lubrikantu',
• vyplachuje nepříjemná smítka a cizí částice z našich očí,
• obsahuje protilátky (imunoglobuliny), bojující s patogeny, jež nám pronikly do očí,
• obsahuje antibakteriální látku lysozym (stejně jako naše sliny),
• vyživuje rohovku.

Ano! Červené či oteklé oči, náhlé zhoršení zraku a malé uzliny na vašich víčkách jsou jen některé příklady signálů, jež oči vydávají a mohou indikovat skrytou nemoc. Žádná jiná část vašeho těla lékaři neumožní nahlížet na vaše krevní cévy tak bezprostředně. První příznaky nemocí typu revmatizmu, cukrovky a roztroušené sklerózy jsou tak často patrné ve vašich očích, a to v podobě krvácení či vaskulárních poruch.

A jsou tu i jisté charakteristické rysy jiných neduhů, jež lze z našich očí vyčíst.

• Např. malé žluté uzliny na našich víčkách jsou neškodné, mohou však být i známkou zvýšeného cholesterolu a vždy by mělo dojít na vyšetření lékařem.
• Zhorší-li se někomu velmi rychle zrak, může to být příznakem roztroušené sklerózy (RS). U osob, jež trpí RS, atakuje imunitní systém oční nervová vlákna. Důsledkem je často zánět zrakového nervu, což může později vést ke zhoršenému zraku a slabšímu vnímání barev, jakož i ke ztrátě zorného pole.
• Dojde-li náhle k výraznému zhoršení zorného pole, může to být velmi ojediněle způsobeno očním nádorem.
  Má-li pacient oční bulvy příliš vypouklé a potíže s jejich pohybem, možná trpí Graves-Basedowovou nemocí – autoimunitním onemocněním štítné žlázy.
• Červené či krví podlité oči jsou obvykle jen výsledkem neškodného zánětu či podráždění. Mohou však indikovat i revmatické onemocnění. Jsou-li červené oči doprovázeny slzami, zhoršeným viděním či bolestmi, je důležité navštívit lékaře.
• Je-li oblast očí často oteklá, může to svědčit o problému s funkcí ledvin.
• Žluté spojivky mohou v některých případech indikovat žloutenku. Játra již totiž nejsou schopna odbourávat bilirubin, což vede k zabarvení spojivek.

Zákalky jsou patrné zejména při pohledu na jasné pozadí jako např. na modrou oblohu či bílou zeď. U těchto malých pohyblivých skvrn, jež jako by sledují směr pohledu vašeho oka, se z odborného hlediska jedná o separaci sklivce. Více či méně patrné jsou dle denní doby. V jisté životní etapě se s nimi setká každý a ve většině případů zrak neohrožují. Jsou důsledkem věkově podmíněných změn ve sklivci oka, který se po čase začne smršťovat a oddělovat od sítnice. Krátkozrací lidé se se zákalkami ve svém životě setkají mnohem častěji a dříve, neboť jejich oční bulva je delší.

Každý, kdo zažije příval velkých černých skvrn, pomalu se přesouvajících nahoru, by měl navštívit očního specialistu, neboť v některých případech by to mohlo znamenat krvácení do sklivce (vitreous haemorrhage), což je závažný stav.

Odborníka byste měli okamžitě vyhledat a nechat si svůj zrak vyšetřit v případě, že pocítíte jakoukoli jinou formu zhoršeného vidění jako např. zakalené vidění, rozmazané kontury, slabý kontrast, šedé či černé skvrny v centru zorného pole, zubaté či zkreslené čáry či zvýšenou citlivost na oslnění.

Jak v našem pravém, tak v našem levém oku se nachází slepá skvrna, součást našeho zorného pole, již však nevnímáme. Je to místo v zorném poli, v němž se nenacházejí žádné světločivé fotorecepční buňky. Důvodem, proč jsme i přesto schopni vše vidět a žádný typ 'mezery' nevnímáme, je fakt, že náš mozek kompenzuje slepou skvrnu díky informacím, přebíraným z druhého oka. Více se dozvíte na…

Cukání či spasmy víček mohou trvat několik hodin i dní, což by potenciálně mohlo vést ke stresu a narušovat kvalitu lidského života. Většinou je cukání oka zcela neškodné a obecně zapříčiňované faktory jako je stres, únava očí či nedostatek spánku. Tyto dočasné spasmy odezní obvykle samy. Pokud cukání neustává, může občas pomoci, když svému oku dopřejete odpočinek a přikryjete ho flanelovým hadříkem, namočeným do teplé vody, či oko zavřete a víčko jemně promasírujete.

Důležité: Zřídkakdy – např. trvá-li cukání i přesto, že jste oko nechali odpočinout – může tento stav indikovat nedostatek minerálů, infekci či nemoc. Máte-li jakékoli pochybnosti, vyhledejte prosím pomoc svého očního specialisty.