Jak moderní receptové brýlové čočky maximalizují váš zrakový potenciál

Všichni uživatelé brýlí jsou obeznámeni se zrakovými testy nebo subjektivní refrakcí. Optometrista nasazuje zkušební obrubu a požaduje od nás, abychom četli písmena, čísla nebo určovali směr otevření kroužků promítaných v různých velikostech na nějakou plochu. Po vložení různých měřicích čoček do obruby naznačujeme, zda s nimi vidíme lépe či hůře. V tomto postupném procesu optometrista přesně určuje předpisové brýlové čočky, které nám umožní jasně vidět a rozlišovat. Existuje však lepší a přesnější způsob? Zástupce projektu LEPŠÍ VIDĚNÍ hovoří s produktovým manažerem pro oftalmologické optické přístroje ve společnosti Carl Zeiss Vision, kterým je pan Carsten Kreß.

Carsten Kreß: To je pravda. Ve společnosti ZEISS je naším cílem maximalizovat vidění každého jednotlivého pacienta a tomuto cíli se podřizuje i testování zraku. Mohlo by to vypadat jako samozřejmost, ale my skutečně chceme, aby uživatelé dostávali precizní receptové brýlové čočky, které jim umožní využívat všechno z jejich dosažitelného vidění. Nesnažíme se o dosahování něčeho, co se obecně označuje jako „100 %“ zraková ostrost – namísto toho máme na zřeteli maximum a to se značně mění v závislosti na jednotlivci.

Carsten Kreß: Podmínky testování subjektivní refrakce jsou samy o sobě rozhodující. Zrakové testování se často provádí tradičně s použitím projektorů, které promítají optotypy na stěnu. Testovací místnost se však musí zatemnit, aby optotypy byly vidět s co největším kontrastem. To může být nevýhodné, protože světelné podmínky se celkově liší od podmínek, které jedinec bude zažívat, až bude nosit následnou korekci.

Výsledkem toho je skutečnost, že ve společnosti ZEISS vyvíjíme přístroje s optotypy na osvětleném pozadí od roku 1958. To znamená, že subjektivní refrakce se může provádět při denních světelných podmínkách. Přístroj, který se v současnosti používá pro měření na dálku, je elektronický i.Polatest^®, který zobrazuje optotypy na speciálně upravené LCD obrazovce. Další výhoda tohoto zrakového testovacího přístroje spočívá v tom, že pokaždé se generují nové optotypy. V souladu s tím může tento testovací přístroj nabízet pacientům k přečtení novou volbu, kdykoli je to žádoucí, což znemožňuje únavu nebo tendenci učit se optotypy zpaměti. Přístroj také optometristovi umožňuje používat různé optotypy, jako jsou písmena, čísla, Landoltovy kroužky, e-háky nebo i znaky pro děti či negramotné osoby.

Podobný přístroj je také k dispozici pro testování vidění nablízko, tedy pro brýle na čtení a pro použití na pracovišti. Testování zraku se provádí s použitím pohyblivého, ručně ovládaného přístroje Polatest^® N Classic na obvyklou čtecí a pracovní vzdálenost pacienta. Představte si například hudebníka, který musí být schopen přesně číst partituru na určitou vzdálenost. Receptové brýlové čočky mohou být na takovou vzdálenost optimalizovány naprosto přesně za předpokladu, že je tato vzdálenost brána do úvahy v průběhu subjektivní refrakce.

Carsten Kreß: Pracovní postup je následující. Optometrista nejdříve optimalizuje předepsání čočky na jedno oko pomocí přístroje i.Polatest^® a poté zvlášť pro druhé – je to standardní monokulární měření. Protože se však obě pacientovy oči podílejí na procesu vidění, musí se vždy testovat obě oči. Z tohoto důvodu nabízíme polarizační testy pro přístroje Polatest^® - proto název Polatest^®.

Také připojujeme binokulární testování, které umožňuje diagnostikovat přidružené latentní šilhání. Konečně binokulární testy mají jediný cíl: dobré vidění oběma očima bez únavových symptomů. Hodnoty měřicích čoček nalezených tímto způsobem se mohou přenést na receptové brýlové čočky pro každodenní používání.

Carsten Kreß: Řada lidí dokonce neví, že má binokulární problémy. Například existují pacienti, kteří trpí vážnými potížemi majícími původ v napětí (jak bolesti hlavy, pálení očí nebo nadměrná citlivost vůči světlu) a kteří mají potíže při čtení, omezeně vnímají hloubku nebo pociťují stálé svalové napětí kvůli mírnému, nevědomému naklonění hlavy, ale příčina těchto potíží nebyla diagnostikována ani při hloubkových vyšetřeních. Tito lidé často trpí nediagnostikovaným přidruženým latentním šilháním, které se může často korigovat pomocí prizmatických brýlí. Ačkoli nemějte obavy; předepisované brýlové čočky nejsou pro uživatele kosmeticky nepřitažlivé. V návaznosti na komplexní znalost lékařské historie pacienta může polarizační nebo binokulární oční test vyjasnit příčiny takových potíží.

Carsten Kreß: Tak jako v případě monokulárního měření se pacient dívá do zrakového testovacího přístroje. Speciální technologie – podobná trojrozměrné projekci – zobrazuje určitou dobu části testu pouze pro jedno oko, zatímco prostředí, ve kterém se testování provádí, je vidět oběma očima. Korekční kroky, které mohou zdokonalit měření binokulárního vidění, se odvozují od sdělení pacienta, jak vnímá tento test, tzn., zda vidí současně všechny komponenty nebo součásti testu, které jsou odsazeny od sebe.

Metodu korekce binokulárního vidění, která je rozšířená v německy mluvících zemích, vyvinul H.-J. Haase už v roce 1953 a tato metoda nese pojmenování po něm: Haaseova měřicí a korekční metoda, jež je v Německu také známá pod zkratkou MKH. V závislosti na anamnéze mohou optometristé také používat další binokulární testy a metody s použitím přístroje Polatest^® k vyvážení binokulárního vidění.

Carsten Kreß: Samozřejmě. Obecně řečeno, pravidelná vyšetření zraku dětí a batolat jsou nesmírně důležitá. Je neuvěřitelné, kolik zrakových problémů náš mozek jednoduše kompenzuje sám o sobě – a obzvláště to platí u dětí. Oko s lepším viděním dělá celkově svou práci a slabší zrakové vjemy se jednoduše potlačují. Čím dříve se toto postižení zjistí a změří, tím je větší naděje na úspěšné léčení této specifické zrakové nedostatečnosti a pomoc dětem vyvinout binokulární vidění. Nemusí to být vždy komplexní oční test. Sami rodiče mohou například zkoumat sledovací pohyby očí dítěte pomocí testů pohyblivosti: stačí pohybovat předmět v rozsahu zorného pole dítěte v různých směrech a pozorovat, jak obě oči sledují předmět, zda stejně, nestejně nebo s přeskakováním. Jestliže jedno oko reaguje rozdílně, pak doporučujeme provedení testu u oftalmologa.

Teď už je známo, že stavy projevující se u dětí, jako je negramotnost, roztěkanost a neschopnost soustředění či ADHD (hyperaktivita), mohou souviset se zrakovými problémy.

Provádění očních testů je možné, jakmile děti začnou mluvit. Předtím se mohou děti pozorovat, případně se mohou používat jiné měřicí metody, například v případě předčasně narozených dětí.

Carsten Kreß: Pro objektivní testování zraku se obvykle používá přístroj známý jako autorefraktor. Pacient se dívá do přístroje a ametropie se měří automaticky pro každé oko zvlášť. Ve společnosti ZEISS je autorefraktorem nazýván přístroj i.Profiler^®, který provádí měření s použitím technologie wavefront. Tato technologie umožňuje měření aberací vyššího řádu, což se následně může využívat k optimalizaci předepisovaných brýlových čoček určených pro korekci vidění v situacích snížené viditelnosti (jako je přítmí a soumrak). Jedna z výhod primárního provádění objektivního testu zraku je jasná – v místnosti pro testování zraku se pacienti nevystavují nadměrnému napětí, ke kterému dochází při zdlouhavých vyšetřeních. Přístroj i.Profiler^® poskytuje profesionálním očním optikům výsledky provedených měření velmi rychle, což umožňuje okamžitě zahájit subjektivní refrakci a komplexně optimalizovat předepisované brýlové čočky – včetně binokulárního měření.

V průběhu očních testů se určuje refrakční hodnota optické korekce oka, aniž by se oku dovolovalo vytvářet jasný obraz pomocí akomodace (individuální dynamické přizpůsobení refrakční hodnoty oční čočky).

0.00 dpt (dioptrie) = normální vidění (emetropie)

Ne 0.00 dpt (dioptrie) = ametropie

např. sph +2.00 dpt (dioptrie) = dalekozrakost (hypermetropie) – také platí pro presbyopii; tento stav se pak nazývá přídavek na blízko (Add)

např. sph -1.00 dpt (dioptrie) = krátkozrakost (myopie)

cyl 1.00 dpt (dioptrie) = cylindrická ametropie (astigmatismus) – oko vidí body jako tyčinky nebo čárky

Je-li binokulární vidění normální, obě oči vidí určitý předmět stejně. V případě přidruženého latentního šilhání existuje nerovnováha mezi pohyby očních svalů, což od osoby, u které se takový stav projevuje, značnou dávku úsilí, aby vidění bylo možné. Jestliže by oči zaujaly nejuvolněnější polohu, výsledkem by bylo dvojité vidění. Lidé, kteří trpí přidruženým latentním šilháním, se podrobují (nedobrovolnému) nátlaku, aby se tento zrakový problém kompenzoval, což má za výsledek množství různých potíží. Nejbližší srovnáním je odchylka od normální stavby těla, například jedna noha je o něco kratší než druhá. Výsledkem toho je častá bolest a napětí, což se může snadno kompenzovat pomocí přiměřené vložky v botě. Přidružené latentní šilhání se může kompenzovat pomocí prizmatických brýlových čoček.